Pořádání výstav, koncertů, ale také soukromých plesů nebo tiskových konferencí, tomu všemu měla sloužit víceúčelová budova Rudolfina, která byla dostavěna v roce 1885. Kromě původně zamýšleného využití se po druhé světové válce část prostor využívala také jako tělocvična pražské konzervatoře. Za první republiky pak našla stavba ještě další nečekané uplatnění - Rudolfinum se stalo hlavním sídlem československého Národního shromáždění. Poslanci se v něm scházeli až do roku 1939, kdy byla sněmovna formálně rozpuštěna.
Na první fotografii z 22. září 1938 (tedy týden před uzavřením Mnichovské dohody) se na tehdejším Smetanově náměstí pod okny poslanců shromáždilo 250 tisíc lidí, kteří požadovali odstoupení vlády a obranu Československé republiky. Vláda Milana Hodžy demisi ještě ten večer podala a byla nahrazena kabinetem generála Syrového. K vojenské obraně, jak všichni víme, ale nakonec nedošlo.
Před druhou světovou válkou Rudolfinum svému státnickému účelu sloužilo dobře. V roce 1919 začala pod dohledem architektů Václava Roštlapila a Rudolfa Kříženeckého probíhat úprava vnitřních prostor budovy. Jak je vidět na druhé fotografii, z koncertního sálu byly odstraněny varhany a místo podia byly vestavěny lavice. Rozsáhlejší změny pak probíhaly především v galerijní části Rudolfina. Výstavní prostory byly pomocí příček rozděleny na poslanecké kanceláře, a také byly sníženy stropy.
Budova Rudolfina byla po druhé světové válce díky neohleduplnému používání a necitlivých stavebních úpravách ve špatném stavu. Její generální přestavbou byl pověřen v roce 1990 architekt Karel Prager, jehož úkolem bylo zrekonstruovat Rudolfinum tak, aby sloužilo svému původnímu účelu, tedy koncertům České filharmonie a prezentaci umění.
Chcete vidět, jak dnes vypadají prostory Rudolfina? Vyrazte na virtuální prohlídku.